Hodina přírodopisu bývá zajímavá, ale tentokrát to bylo ještě lepší! Když jsme se bavili o kočkovitých šelmách, jeden z našich spolužáků přišel s nápadem přinést živou ukázku. A tak jsme se ve třídě setkali s opravdovou kočkou! Naštěstí ne s tygrem , protože to by možná paní učitelka nesla o něco hůř… 

Kočku do školy nepřinesl sám – pomohl mu jeho dědeček, který nám o ní pověděl spoustu zajímavostí. A jako překvapení se k nám přidala i babička (paní zástupkyně). Společně jsme si prohlédli kočičí tělo a všímali si ohebných tlapek, ostrých drápků, dlouhých vousků i bystrých očí. Povídali jsme si o tom, jak se kočky pohybují, jak loví a proč jsou tak tiché a mrštné. 

Nejenže jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí, ale taky jsme si skvěle užili hodinu. A co je na tom nejlepší? Do školy se nezapojujeme jen my, ale i naši rodiče a prarodiče! Děkujeme dědečkovi i babičce za skvělou návštěvu – a příště třeba… malý lev? (Nebojte, to byl vtip!).

Ing. Lucie Benešová