Již od první hodiny chemie v osmém ročníku čelí vyučující dotazům typu: „A kdy už půjdeme do laborek?“ Jenže jak by mohla horda nepoučených a nezkušených osmáků bezpečně a úspěšně laborovat, když zatím neovládají ani základní teoretické znalosti? Pedagog proto musí těmto otázkám i smutným pohledům statečně odolávat až do chvíle, kdy se teorie konečně propojí s praxí a umožní vstup do tajemné komnaty – chemické laboratoře.

A před Vánocemi to konečně přišlo. Žáci se oblékli do bílých plášťů, rozdělili se do pracovních skupin a s nadšením se pustili do první laboratorní práce. Během jediné vyučovací hodiny toho stihli opravdu hodně. Nejprve si museli připravit roztok pentahydrátu síranu měďnatého, což znamenalo rozpustit modrou skalici ve vodě a vzniklý roztok důkladně promíchat.

Situace se však lehce zkomplikovala – záludný učitel totiž modrou skalici „obohatil“ o železité příměsi. Žáci proto museli vzniklou směs přefiltrovat. Sestavili si vlastní filtrační aparaturu, vyrobili francouzský filtr a pustili se do filtrace. Někteří nedočkaví chlapci neodolali pokušení proces urychlit šťoucháním skleněnou tyčinkou do filtru, což vedlo k jeho protržení a nutnosti celou filtraci opakovat.

Získaný filtrát byl následně nalit do krystalizačních misek, které žáci umístili na okenní parapet laboratoře. Tam už stačilo jen čekat, až se z modrého roztoku téměř zázračně začnou tvořit krásné modré krystaly. A skutečně – všem se krystaly vytvořily, přičemž jejich velikost závisela především na pečlivosti při rozpouštění.

Poté nastala situace, která místy připomínala bojovou hru – mytí laboratorního nádobí. Věřili byste, že někteří žáci ještě nikdy nemyli ani obyčejný hrneček? To bylo haló!

První laboratorní práce máme úspěšně za sebou a už nyní se těšíme na další. Ty budou ještě dobrodružnější – čeká nás barvení plamene pomocí kationtů solí. Upozorňujeme tedy všechny s dlouhými vlasy: gumičky s sebou! Ať neobarvíme plamen vaší hřívou.

Ing. Pavlína Cankařová